Historie zámku
První zmínka o panství Radíč je z roku 1333, kdy zde sídlil Odolen z Radíče. Původně zde stávala gotická rytířská tvrz, patřící rodu Valovských z Úsuší. Ta prošla renesanční přestavbou, jejíž některé prvky jsou zachovány v interiéru zámku. V 2. polovině 17. století částečně vyhořela a následně byla přestavěna jejím tehdejším majitelem Karlem Leopoldem Henegkem na jednopatrový raně barokní zámek.
Autorství pozdější dostavby východního křídla zámku Radíč se přisuzuje Antoniu Portovi, významnému knížecímu lobkovickému staviteli.
Celou plochu východního křídla v prvním patře zaujímá barokní sál. Čtyři křídla zámku svírají uvnitř arkádový dvůr. Interiér zámku Radíč byl bohatě zdoben štukaturami a malbami ze 17. století, které se z velké části zachovaly do dnešní doby. Zejména pokoje v celém jižním křídle zámku jsou zdobeny nástropními malbami s mytologickými a starozákonnými výjevy, které byly obnoveny v 80. letech minulého století. Nejznámější malbou je Únos nymfy v nárožním salónu.
Panství Radíč držela celá řada různých majitelů. Mezi významnější majitele patřila rytířská rodina Antonína, Josefa a Šebastiána Losy z Losenau, jež nechali ve slavné dílně vynikajícího barokního sochaře Jana Brokoffa vytesat v roce 1713 pískovcové sochy světců sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého, jimiž byly zdobeny výklenky na západním křídle. Tyto sochy nyní stojí před kaplí Navštívení Panny Marie u zámku (podrobněji viz záložka Kaple).
Dalšími majiteli byli Josef Varlejch z Bubna, od roku 1805 Jáchym ze Stettenhofu, v letech 1812 až 1872 pražský advokát JUDr. František Pistl, který zde hostil slavného filosofa, kněze a matematika Bernarda Bolzana (podrobněji viz záložka Bernard Bolzano).
Zámek Radíč v roce 1939 koupil JUDr. František Oberthor, prezident československých bank v Praze. Prezident Oberthor celé panství zvelebil. Dal zbořit dvě deputátnická stavení před zámkem, čímž uvolnil pohled na zámek a pro dvorskou čeleď dal vystavit nové obytné budovy, pěkně zařídil park, opravil nejen zámek a kapli, ale i dvorské chlévy.
Roku 1944 byl Zámek Radíč obsazen velením SS, ozbrojenou organizací nacistického Německa. Poté zámek roku 1949 přešel do státní správy a sloužil jako depozitář Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody.
Původní mobiliář byl odvezen jinam, rozkraden nebo zničen. Nedochovaly se ani jedny z empírových kamen, které stály téměř ve všech pokojích. Zámek a park bez údržby pustl až do osmdesátých let, kdy proběhla jeho částečná rekonstrukce. V květnu roku 2003 bylo panství se zámkem po dlouhých soudních sporech vráceno potomkům JUDr. Oberthora a následně bylo prodáno.
V současné době panství vlastní akciová společnost Kavalen Beta a. s., jejímž majitelem je Pavel Smeták.
Zámek je od roku 2010 zpřístupňován veřejnosti – konají se zde společenské akce a svatby.
Kaple Navštívení Panny Marie
Kaple Navštívení Panny Marie byla postavena po velkém moru v roce 1683 východně před zámkem. Je zasvěcená kultu Černé matky boží, ztotožňované též s Pannou Marií Einsiedelnskou, jejíž socha zdobila oltář. V době josefinské byl na oltář dán obraz Navštívení Panny Marie, podle něhož má kaple své jméno. Podobně jako barokní kopie loret jsou i einsiedelnské kaple napodobeninami vzoru ze slavného poutního místa. Mariánská kaple v Einsiedeln ve Švýcarsku, zvaná Gnadenkapelle, která se dle těchto pramenů stala vzorem pro radíčskou kapli, se nachází v interiéru benediktinského klášterního kostela.
Typické pro einsiedelnské kaple bylo v interiéru umístění sochy černé madony s dítětem v levé ruce a se žezlem v pravé. Také v radíčské kapli byla umístěna starobylá soška černé madony, jejíž příběh připomíná legendu. Připlula prý totiž po Mastníku v době povodní v r. 1757. Podle její začernalé barvy byla nazvána "mouřenínskou". Protože šlo o dílo umělecké, daroval ji pozdější držitel zámku Emanuel Kallberg arcivévodovi Ferdinandu d ´Este na Konopiště, což mu radíčský lid nikdy neodpustil.
Kaple byla v roce 2011 přispěním mnoha štědrých dárců z řad návštěvníků zámku, umělců, firem i Ministerstva kultury opravena do původního stavu a získala staronový zelený kabát – dle původních barev nalezených při odborném průzkumu fasád.
Před kaplí jsou umístěny dvě významné sochy světců sv. Víta a Jana Nepomuckého z roku 1713 z dílny Jana Brokoffa, které dal k ozdobě zámku Radíč vytesat rytíř Šebastián Losy z Losenau. Na soše sv. Jana je vytesán nápis „Joan Broff me fecit“ neboli „Jan Broff (Brokof) mně udělal“.
Hospodářský dvůr
Hospodářský dvůr u zámku Radíč je nemovitou kulturní památkou, stejně jako zámek a kaple. Dvůr je tvořen architektonicky hodnotnými hospodářskými budovami z období baroka (17. století) a z druhé pol. 19. století, a to sýpkou se dvěma stodolami, budovou bývalého pivovaru, kolnou a ohradní zdí uzavírající dvůr na východě a dále budovami koníren na západní straně.
Hospodářský dvůr je úzce spojen se zámkem Radíč, jak architektonicky, tak funkčně a urbanisticky. I přes modernizaci na konci 19. století si zachoval stavebně-historické hodnoty a patří mezi nejkvalitnější příklady propojení hospodářského zázemí a zámeckého objektu svého druhu ve středních Čechách.
Architektonicky nejhodnotnější budovou barokního panství je dvoupatrová sýpka pocházející z druhé pol. 17. století. Do období baroka náleží obvodové zdivo a klenební konstrukce i detaily fasád včetně štítů. Typ trojdílné budovy se střední sýpkou s průjezdem je v oblasti středních Čech naprosto ojedinělý. Interiér sýpky je ukázkou dokonalé řemeslné práce barokních tesařských mistrů.
Kolna stojící uprostřed dvora byla postavena v osmdesátých letech 19. století na místě barokní budovy koníren. Architektonicky je významná především zdůrazněním štítu v severním průčelí kolny.
Budova pivovaru, postavena v nejtěsnější blízkosti zámku Radíč v druhé pol. 17. století je hodnotná zejména svou západní fasádou, která je členěna toskánskými pilastry.
Ohradní zeď na východní straně dvora obsahuje zbytky zaniklého stavení se segmentově sklenutými okenními nikami.
Bernard Bolzano
V letech 1820 až 1830, kdy Zámek Radíč vlastnil JUDr. František Pistl, zde pobýval Bernard Bolzano, který se tu skrýval před pronásledováním ze strany rakouských úřadů.
Na univerzitě v Praze, kde vyučoval teologii, se totiž jevil jako příliš reformátorský a svou kariéru učitele a kazatele musel ukončit. V roce 1819 byl zbaven kněžství a odsvěcen, ale ve zdejší kapli sloužil mše dále.
Bolzano bydlel v pokoji, který je na památku nazýván jeho jménem. Visí tam jeho podobizna.
Za podpory svých hostitelů a přátel se na Zámku Radíč věnoval své vědecké práci a rekonvalescenci. Od mládí totiž trpěl srdeční arytmií a vysokými horečkami.
V letech 1841–1848 se Bernard Bolzano jako sekretář podílel také na práci pro Královskou českou společnost nauk, kde hojně přispíval svými přednáškami. A v tomto období vznikla i řada jeho matematických pojednání. Ve 40. letech 19. století také rád pobýval jako host Antonína Veitha na zámku v Liběchově, kde napsal své stěžejní a dodnes citované dílo Paradoxy nekonečna.
